Listopad 2014

Povídky

25. listopadu 2014 v 19:23 | Jokí
Jednorázovky:


Série:


Ještě jednou milovat

23. listopadu 2014 v 15:37 | Jokí |  ♦ Téma týdne

Ještě jednou, mě nech se do tebe zamilovat.
Ještě jednou, zkus na kousky mé srdce rozlamovat.
Ještě jednou, vnikni do mého života jako hrom.
Ještě jednou, mě zlom.

Ještě jednou, mi vykouzli úsměv na tváři.
Ještě jednou, nech moje srdce, ať zazáří.
Ještě jednou, se dotkni mé holé kůže.
Ještě jednou, mi řekni, že už nebude hůře.



Když Joki začala blogovat

13. listopadu 2014 v 17:12 | Jokí |  ♦ Téma týdne
Rozhodla jsem se také přispět článkem k tomuto tématu, nebude na škodu, když se o mně dozvíte zase o něco více.
Kdybych tak měla začít, tak nejspíše tím, proč jsem vůbec s blogem začala. Byla to taková ta doba na základce, kdy blog šíleně letěl a mě do toho stihly donutit mé tehdejší spolužačky s tím, že všechny "spřátelíme bločky" a bude to prostě super.
Nechala jsem se zlákat, ačkoliv jsem pořádně nevěděla, o čem by ten blog měl být. Má tehdejší přezdívka tam byla "Hoblinka" ...a ne, nevím jak jsem k tomu tehdy vůbec přišla. Dnes už si nad tím jen lámu hlavu.
Protože jsem nevěděla, na co blog zaměřit, bylo to také dost znát. Samé obrázky, diplomky, bleskovky a mé tehdejší výtvory, které měly být používané jako záhlaví. Nevím proč, ale na všech byly sk8 boty... :D a byly naprosto nepoužitelné. No, mě asi přišly naprosto úžasné, jelikož jich tam bylo celkem dost a když jsem si dnes zpětně pročítala komentáře, tak se divím, že jsem s tím vůbec pokračovala... :D
Další věc, za kterou se fakt stydím, je styl psaní, který jsem používala. Nejvíc by asi sedělo, že ten blog psala vypatlaná pubertální holka ze základy, po které se to dá sotva číst. Místo V jsem psala W a další takové zkomoleniny, prostě hrozný! :D Nejradši bych mé základkovské 11 leté já profackovala. Můj druhý blog už měl určité zaměření, ale stejně jsem psala pořád tak blbě, že doufám, že to četlo málo lidí.
Když mi bylo kolem 13 let, tak jsem s blogem sekla.
Nejspíše o dva roky později, už poněkud vyspělejší a normálnější a také ponořená do světa anime, jsem založila svůj třetí blog, za který se už snad stydět nemusím, ale ani u něj jsem nevydržela.
Finální verzí je tento stávající blog, který mě už 3 roky drží a pevně doufám, že ani nepustí.
Kdybych tak měla shrnout mé první blogerské krůčky, byla to hrůza a děs, ale byla jsem malé děcko, co se jen snažilo jít s dobou a neumělo normálně psát, myslelo si, že má nejlepší blog na světě, neumělo s grafikou, ale všichni někde začínáme. Já jsem jen ráda, že jsem si tímto vším prošla a nakonec jsem dopadla tak, jak mě znáte dnes.

Prázdniny a Paříž

8. listopadu 2014 v 16:53 | Jokí |  * Diary
Ahoj, už je to pár dní, co jsem se vrátila z Paříže a jak jsem slíbila, podělím se o zážitky.
Než začnu s tou Paříží, ještě pár slov k prázdninám.
Užila jsem si je neuvěřitelně moc a byla jsem spokojenější než o ty letní, celkem pech :D Kdybych je měla shrnout - nechci vidět pizzu tak měsíc, budu se muset nějak sžít s tím, že můj tablet pozabíjel veškerou populaci naší planety, budu muset něco udělat se svým strachem z agresivních králíčků a taky nesnáším lidi s čelovkama, kvůli kterým jsem musela v Praze hodinu a půl večer čekat na určitou osobu :D ...asi to nedává moc smysl, ale líp bych to asi nepopsala, jinak samozřejmě celé dny válení a lenošení v postýlce, filmy, hry... co dodat ^^ díky dotyčnému, který to semnou vše absolvoval! :D

Ale zpátky k Paříži. Chtěla bych tady psát, jak moc to bylo super, jak jsem si to užila a jak se tam chci vrátit, ale to se bohužel nestane. Když pominu těch 15 hodin cesty autobusem, kterým jsme jeli ještě se 3 dalšíma školama a partou seniorek, přičemž kluci z jedné z těch škol se docela nelibě opily rumem, kterým potom zasmrádl celý autobus, když pominu to, že nás řidič bud smažil nebo mrazil klimoškou a topením a když pominu to, že jsem neměla kam dát nohy a celou noc seděla v křečích, řekla bych to bylo v pohodě :D
K mojí smůle jsem hned první noc díky klimatizaci prochladla a měla megantickou rýmu, necítila jsem nohy a začalo mě bolet v krku. No, doufala jsem že to přejde, ale ani to se nestalo.
Po těchto super 15 hodinách, kdy byli všichni unavení a nevyspalí, nás čekal celý den v Paříži na nohou. Hned první den jsme navštívili Eiffelovu věž - dominantu Paříže (což nám průvodkyně řekla asi 1000x). Hned se na nás seběhla parta černochů s klíčenkama malinkých Eiffelovek, hodinkama, kabelkama a nevím čím vším ještě. Celkem zabere se jich zbavit :D
Než se Eiffelovka otevřela návštěvníkům, čekala nás hodina a půl čekání a mezi tím, i velký souboj o záchodky, které ani nebyly otevřené. Prostě paráda.
Když jsme se konečně dočkali a vystáli si dlouhou frontu, koupili lístky, prohledali nám tašky (proč mám pocit, že jsou tam tím úplně posedlí?), nechali jsme se vyvézt nahoru, protože na to jít pěšky prostě nikdo neměl sílu, kromě pár odvážných opilečků z našeho autobusu.
Kdybych nebyla tak unavená a nebylo mi špatně, asi bych byla hrozně spokojená a chválila to, ale upřímně jsem z toho moc neměla, jo, pěkný výhled. Ale jinak tuna nepříjemných cizinců, tlačenice a fronty na výtahy.
Potom, jsme se procházeli Paříží po památkách a venku začalo být fakt dost velký teplo, kolem 24 stupňů a většina z nás měla zimní oblečení, takže jsme se skvěle smažili. Památky pěkný, ale já byla tak mrtvá, že jsem to ani moc nevnímala. Usmažená, unavená, hladová s ucpaným nosem, jsme se plahočila z místa na místo a sedala si kde to šlo. Nakonec jsme šli do nějakého muzea se sochama a tam jsem to zakenpila na lavičce se spolužačkou a obě jsme suveréně usnuly :D

Následovalo další museum, kde byla momentálně sado-maso výstava, že prý to nás asi bude hodně zajímat :D
Večer se zakončil tím, že jsme jeli na lodi a dívali se na osvětlenou noční Paříž a teprve tehdy jsem mohla říct, že Paříž je krásná :) ...v noci opravdu je.

Večer nás autobus zavezl na hotel, kde jsme se měli ubytovat. Do naprosto malinkého pokojíčku jsme se museli nacpat 3 a z toho jeden byl náš spolužák, takže nějaké soukromí neexistovalo :D (Díky za ty dvě zaprděný noci, Davide! :D)
Další den nás čekal zámek Versailles, který byl vážně pěkný. Následovalo velké nákupní centrum a moderní část Paříže, kde jsme si kromě jídla nekoupili nic. Večer nás průvodkyně zavedla do ulice, kde se nachází Moulin Rogue. Netřeba asi dodávat, že v ulici potom nebylo nic jiného, než sexshopy, bordely, atd. :D ...No kluci si to užívali.
Třetí den - den odjezdu - jsme navštívili Louvre. Mona Lisa je tak malá! Vždycky jsme si myslela jak je to velký obraz... :D
Nakonec jsme ještě prošli pár památek, navšívili kostel, měli rozchod na jídlo a večer nás vyzvedl autobus a nás opět čekala dlouhá cesta domů. Mě už bylo tak špatně, že jsme sotva lezla, nemluvila jsem, nemohla jsem dýchat nosem a migréna to zabíjela.
Prakticky celý zájezd jsem promarodila, ale chodila jsem všude, takže jsem si ani neodpočinula... Proto musím říct, že jsem si to opravdu neužila, spíš to bylo trápení.
Po příjezdu jsem byla až do konce týdne doma, abych se vyléčila.
Abych na závěr něco řekla o Paříži, přes den mě nijak neuchvátila, ale v noci vypadá krásně a romanticky přesně tak, jak se povídá :)