Prosinec 2015

Nekonečná cesta hledání

7. prosince 2015 v 14:26 | Jokí |  ♦ Téma týdne


Každý jsme jiný, ale každého z nás čeká stejný úkol. Úkol jeden z mnoha, který nás v životě potká a nemine. Je to cesta hledání sebe sama.
Někteří lidé se hladají celý život, některým se poštěstí a najdou se brzy. Já těmto šťastlivcům neskrytě závidím, jelikož jak se tak dívám na sebe, moje cesta bude hodně dlouhá.
S každým dalším přibývajícím rokem měním názory, mění se moje povaha a já už se nejspíš sama v sobě nevyznám a vlastně ani pořádně nevím, co chci.
Pořád se snažím najít své opravdové já. Moc dobře vím, že se ve mně mísí několik osobností a jsem plná rozporů.
Na základní škole jsem doufala, že se najdu na střední. Ačkoliv jsem v patnácti opravdu netušila čím chci být, šla jsem na zdravotní školu s tím, že mě to snad bude bavit a odmítla jsem ekonomku, jelikož tam šla půlka mé třídy.
Na střední jsem si uvědomila, že nic takového dělat nechci, a tak můj pokus o nalezení sebe sama opět zklamal a co hůř, začala jsem ztrácet zájem o věci, které mě vždy nějak naplňovaly. Přestala jsem malovat, psát, vzdala jsem se pokusu hraní na kytaru, přestala se zajímat o lidi a uzavřela jsem se.
Jediné co mi vydrželo bylo knížky a objevil se nový sen. Psychologie.
Psychologie na kterou jsem se nedostala, a tak jsem opět zklmala a nevěděla co dál. Neměla jsem jiné nápady, nic mě nezajímalo. Nejhorší na tom možná bylo to, že celý ten rok se všechno bortilo jako domeček z karet a já taky.
Přišly deprese a já naprosto přestala být tím, kým jsem vždycky byla. Nikomu jsem nic neřekla a dusila to v sobě, nasadila masku a život šel dál.
Dnes chodím na jazyovku a následující rok je pro mne možná posledí šancí chytit se snu a znovu se pokusit najít v sobě toho člověka, kterým jsem. Najít jakýsi účel mého bytí, jak by možná někdo řekl.
Píšu sice poslední pokus, ale věřím, že někteří lidé se hledají celý život a neztrácejí naději. Každý nakonec zvolí jinou cestu, aby se našel. Někdo cestuje, někdo tvoří, někdo studuje a někdo třeba hledá úplně jinak. Možná že i já jednoho dne vycestuju pryč a najdu se někde, kde bych to nečekala.
Nakonec se snad všichni najdeme a já to všechno třeba vidím jenom moc černě :)

Na závěr chci jenom říct dvě milé věty: Život není o hledání sama sebe, ale o tom, abychom vytvořili sama sebe.

Ztrácíme se ve věcech, které milujeme, ale právě tam, se také znovu nacházíme.

Něco na tom možná bude, nemyslíte? :)